JANA KÚDELOVÁ

Novôtky

Kalendár

Piesne

Foto

O sebe

Napísali

Kontakt

  

Napísali ...


4.10. se konal v čajovně Romantinka v Praze koncert, který byl inzerovaný jako "Petr Sedláček", ale mohli jste tady vidět a slyšet ještě Páju Lišáka a Janku Kúdelovou ze Slovenska.
Abych tady nepsala jenom to, co napadlo mě, tak jsem přidala ještě postřehy několika dalších posluchačů a jsou v uvozovkách.

"Čajovna je lepší prostředí, než koncertní sál, kde sedíš na židličce. Můžeš tam být sám sebou už tím, že si můžeš sednout jak chceš. Mysl se uvolnú, můžete si představovat. U tý šály jsem ůplně viděla, jak vypadá, jak je široká, jak má na konci třásničky, většinou se mi to na koncertech nestává." (Tak ta Blědemodrá šála je ze stejnojmenné písničky Petra Sedláčka)
Čajovna je malá, asi pro dvacet lidí­ a patřičně narvána. Osvětlení tvoří svíčky, většinou zapuštěné ve velkých křemenech, místnost se třpytí jak křišťálová jeskyně.
Jako první hraje Pája, prý nový začátek po delší odmlce.Tváří se lehce ostýchavě, chvílemi se zbytečně omlouvá. Ptá se, jestli chceme vážnou tvorbu nebo nesmysly. Má těžký úkol sjednotit myšlenky lidí, které sem před pár chvílemi vyplivla ulice. Pisničky veselé a smutné. Příběhy, které zní podezřele jako ze života, i když tyhle jsou prý ze života koček. Malinké básničky. Jako poslední zpívá duet s Jankou Kúdelovou.
Ta holka je zázrak, má to v sobě. Janka zpívá, jako když dýchá. Když otevře pusu, její hlas naplní celou místnost a přitom nevypadá, že by se zvlášť snažila. Vznáší se a klesá, maluje obrazy, křehké, jiskřivé i hluboké a zádumčivé, jak potok když dovádí mezi kameny, pak se prohloubí do tůně a pořád se mění a odráží tisíc věcí jako zrcadlo. Za poslední léta jsem odvykla slovenštině. I proto, že místy nerozumím, ta poetie útočí přímo dovnitř k srdci.
A pak už nejsou slova, jen zpěv. Je v tom něha i paměť věků a pak, když dozpívá, se vrací na zem, usmíva se jako ženská nebo holčička a potom vykládá o tom, jak je těžké se v obchodě rozhodnout, co si koupit na svačinu. Nakonec se nechala vytleskat.
"Líbila se mi moc Janka, akorát jsem jí trochu nerozuměla. Uklidňující, relaxační, přehrála se kytarou."
Petr ma svůj den, září jako sluníčko. U vedlejšího stolu se dva lidi taky usmívají. V určitém okamžiku svět venku definitivně zmizel. Zpíva hlavně nové pisničky, v poslední době se jich vyrojilo spousta. Lidi se smějou, věděli jste, že když se žervi domluvi a nedaji, tak můžou nechat masožravé kytky umřít hlady? Když nemůzete koukat večer do očí své lásce, tak alespoň ... na vodojemy za okny. Nechápete? Příště si to přijďte poslechnout celé.
Nejenom legrace, ale i chlad a ostří sekáčku na led. Pisně jako milováni. Hebkost bleděmodré šály. Šepot a burácení. Mezi folkem a divadelní­m představením.
"Prijemné, uklidňující, povznášející, prostě super." "Tohle by mohlo být každý týden."

Zuzana

Reportáž zo Zahrady z pesničkárskeho popoludnia na zámku 5.7.2001
Na podium přišel další "zahraniční" host, písničkářka Jana Kúdelová. Oproti Petrovi byl Jančin projev klidný, její písničky jsou laděny spíš do lehké melancholie. Na divácích rozdováděných z předchozího vystoupení bylo zpočátku vidět, že příliš nevěří v udržení nasazené latky. Janka je však svým příjemným zpěvem rychle vyvedla z omylu a získala si je na svoji stranu. Její písničky se poslouchají opravdu příjemně. Rozhodně nejde o depresivní songy, které přenáší svou náladu na okolí. Při vystoupení bylo v sále ticho a na konci písniček sklízela Janka zasloužený aplaus. Během vystoupení mě napadlo, jak by asi zněl společný projekt Janky s Jarkem Nohavicou. Jejich tvorba není stejná, ale dokáže navodit podobnou náladu. Uznávám, že je to asi bláznivý nápad, ale určitě by se to poslouchalo moc dobře. I Janka se dočkala zaslouženého přídavku a já se pak šel s dobrou náladou projít zase na další místa naměšťského areálu.

Klokan

od: KLOKAN prišlo mailom 10.7.01
Mimochodem, neznáš americkou písničkářku Suzan Vega? Její projev a některé slovní obraty mi místy trochu připomíná tvůj (i když má samozřejmě v pozadí kapelové aranže a je to americký styl). Má navíc ale jeden typ textu, který jsem u tebe nezahlédl (osobní pohled u tebe převládá na můj vkus až příliš - soudě podle textu na tvém webu). I ona většinou používá ich formu, ale stylizuje se často do nějaké věci (nebo osoby) na jejímž příběhu pak vysvětluje svoje pocity (My name is Luka..., Im small blue thing...., My name is Calypso..). To je přístup, který mě opravdu fascinuje. Možná bych to nazval osobní bajkou :). To ti nepíšu ani tak jako kritiku, spíš jako namět, na který bys podle mě mohla mít. Tvoje písničky mi nepřijdou tak šíleně smutné jak by nekomu mohli a poslouchaj se mi dobře (i když na ně musí být nálada), ale kdybys rozšířila formu sdělení, byla by to fakt bomba.

časopis MUZIKANT c.2/2001 - Pavol Erdziak
"Začala som ako samouk. Keď som hrala na gitare, niečo mi chýbalo. A tak akosi prirodzene mi začali napadať slová k melódiám. Na koncertoch hrávam iba svoje veci", predstavila sa mi pesničkárka z Limbachu (okres Pezinok).
Prvé verejné vystúpenie absolvovala na Stupavskom širáku v r.1996. O rok neskôr na tomto festivale už vyhrala amatérsku súťaž. Toho istého leta sa prebojovala do celoslovenského finále Strunobrania a v Banskej Štiavnici na tomto podujatí ucinkovala aj v r.1999 a v minulom roku. Z pódia spoznala folkovú atmosféru na Zahradě písničkářů - Kuřim 1999.
Niekoľkotisíc poslucháčov ju počulo aj na Bratislavských folkových Vianociach, kde na Hlavnom námestí účinkovala v dvoch ostatných ročníkoch. V našom hlavnom meste občas hráva aj v kluboch Čierny havran a Ymca.
Jej repertoár predstavuje asi 30 autorských pesničiek. Sú to postrehy zo života. Ako sama hovorí: "Texty píšem o láske, citoch, vzťahoch medzi ľuďmi. Svojim vnútorným hlasom si všímam okolie". Má nahraté demo, ale len pre potreby organizátorov. Cédečko ešte nechce. "Zatiaľ sa na to necítim. Musím zlepšiť hru na gitare," zdôvodňuje nezáujem o oficiálny nosič nádejná pesničkárka, ktorá v marci bude mať 22 rokov. Hranie a spievanie ju stále veľmi baví a svoju umeleckú dráhu má pred sebou.